13.04.2026

MINDFULNESS: ZÁZRAČNÝ LÉK, NEBO PAST?

Co je vlastně tak používané a moderní mindfulness, které najdeme snad skoro všude?

Mindfulness je dovednost, kterou si můžeme osvojit a kultivovat. Umožňuje nám být si plně vědomi toho, co se odehrává v naše těle a co vnímají naše smysly okamžik po okamžiku. Je to schopnost nereagovat vůči tomu, co se nám přihodí, emocionálně a automaticky, ale dovedněji a vnímavěji vůči tomu, co je v daný moment adekvátní a moudré. Pomáhá nám najít „pevnou půdu pod nohama“ i uprostřed náročných situací, kdy jsme zaplaveni lavinou myšlenek, nebo když zažíváme úzkosti a trápení.

Mindfulness umožňuje žít život tak, aby byl v souladu s našimi vnitřními hodnotami, a ne ovládán emocemi či impulzivním chováním. Tuto schopnost můžeme prakticky a velmi konkrétně posilovat a prohlubovat prostřednictvím tzv. mindfulness technik a tréninku.

Mindfulness se do češtiny překládá mnoha způsoby, například jako všímavost, všímavost k sobě, i k druhým, bdělé vědomí přítomnosti, či duchaplnost.

„Mezi podnětem a reakcí existuje prostor.

V tomto prostoru je naše svoboda a síla zvolit si, jak budeme reagovat.“

„Mindfulness znamená věnovat pozornost určitým způsobem: záměrně, v přítomném okamžiku a bez posuzování.“

Často mindfulness vyznívá jako univerzální recept na cokoliv. Je-li správně všímavost použita, je to mocný nástroj, který vám může ulehčit i změnit život. Ale tak jako všechno není všemocným všelékem a nemusí vyhovovat každému. Mindfulness není o tom, být neustále „vyzenovaný“. Je to o odvaze zkoušet a přijmout věci takové, jaké jsou v pragmatické a co nejvíce neutrální podobě, a to jak ty skvělé a příjemné, tak i ty nepříjemné. Může to být vcelku úspěšný koncept, jak přestat žít na autopilota, který nemusí být vždy naším největším spojencem a přítelem, ale právě naopak je často tím nejpřísnějším kritikem. Všímavost vyžaduje trpělivost, nácvik a chuť zkoušet a zkoušet, dokud se z ní nestane dovednost.

Jak to začalo?

Prvním, kdo použil mindfulness v medicíně, byl profesor Jon Kabat-Zinn, který v roce 1979 představil program Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR) pro léčbu chronicky nemocných pacientů ve fakultní nemocnici University of Massachusetts. Na jeho práci pak navázal profesor Mark Williams se svými kolegy z Velké Británie, kteří propojili mindfulness s kognitivně-behaviorální terapii a vyvinuli program Mindfulness-Based Cognitive Therapy (MBCT) za účelem prevence recidivy deprese. Tím byly položeny základy vědecky podloženého mentálního výcviku, který se v současné době široce uplatňuje nejenom v medicíně, ale i u neklinické populace ve školách, věznicích, a dalších místech po celém světě.

Kdy je vhodné použít?

Může být dobrou kotvou všude tam, kde máme pocity nejistoty, strachu, špatné zkušenosti či vzpomínky a zážitky, které nás dostávají do stavů úzkostí, neschopnosti reagovat či nás jinak paralyzují. Pomáhá tam, kde nás naše hlava, nebo spíše naše myšlenky táhnou do minulosti a přináší nám např. výčitky, nebo do budoucnosti a způsobuje úzkosti, strachy, obavy či dokonce zabraňuje cokoliv podniknout. Pomáhá při zvládání našeho stresu, úzkostí, pomáhá zabránit nežádoucím automatickým stereotypům nepřinášejícím pro nás nic užitečného. Učí nás laskavosti k sobě sama. A tím současně pomáhá oslabovat našeho vnitřního kritika.

Kdy může být mindfulness náročná?

Někdy se mindfulness prezentuje jako relaxace, ale v terapii to může být někdy spíše konfrontace.

1. Setkání s potlačeným: Když se ztišíte, vypluje na povrch všechno, co jste roky úspěšně ignorovali – staré křivdy, smutek nebo vztek. To může být bez vedení terapeuta zahlcující.
2. Trauma: Pro lidi s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) může být soustředění se na tělo nebo dech spouštěčem úzkostných stavů (flashbacků). Tady se musí postupovat velmi opatrně, proto by se měla provádět výhradně pod dohledem terapeuta, který cvičení případně upraví.
3. Past „duchovního obcházení“: Někdy mindfulness používáme k tomu, abychom emoce necítili („jsem nad věcí, medituji“), místo abychom je v reálném životě skutečně konstruktivně vyřešili.

Zde je několik známých rychlých technik k vyzkoušení. Toto cvičení je vhodné v situacích, kde se cítíte zahlceni emocemi nebo úzkostí. Pomáhá "přepnout" pozornost z hlavy do reality pomocí smyslů. 

Příklad cvičení pro začátečníky: Technika "5-4-3-2-1" (Uzemnění)

1. Zaměřte pozornost na 5 věcí, které kolem sebe vidíte: Najděte v okolí pět detailů a popište je, nejlépe nahlas, (např. květina na poličce, prasklina na zdi, barva kolem, název knihy).
2. Najděte 4 věci, kterých se můžete dotknout a udělejte to, vnímejte dotyk s věcmi (texturu, látku kalhot, chladný stůl, vlastní ruce).
3. Pojmenujte 3 věci, které slyšíte: zaměřte se na vzdálené zvuky (auto, lednice, vlastní dech) porovnejte, zda je vám identifikovaný zvuk příjemný či nikoliv. Případně proč?
4. Zmiňte 2 věci, které cítíte nosem: zkuste zachytit okolní vůně a pachy, například vůni kávy, čerstvost vzduchu nebo mýdla.
5. Uchopte 1 věc, kterou můžete ochutnat: vnímejte chuť (pachuť) v ústech nebo si dejte doušek vody či jiné tekutiny, zakousněte se do ovoce či zeleniny. 

Výzkum mindfulness

Vědecké důkazy o příznivém vlivu mindfulness rostou. Studie ukazují, že mindfulness příznivě ovlivňuje jak naše tělesné, tak i duševní zdraví. Výsledky studií prokázaly například:

• Vyšší odolnost vůči stresu
• Snížení úzkosti a deprese
• Lepší zvládání emočně náročnějších situací
• Zlepšení spánku
• Vyšší koncentraci
• Lepší empatii, paměť či imunitu

Nejnovější výzkum v této oblasti najdete například na stránkách American Mindfulness Research Assotiation (AMRA).

Jak mindfulness pomáhá u konkrétních diagnóz?

Mindfulness (všímavost) využijte k redukci stresu a lepšímu soustředění tím, že vědomě ukotvíte svou pozornost v přítomném okamžiku. Stačí 5–10 minut denně cvičit zaměření na dech, tělesné pocity nebo vnímat běžné denní činnosti (mytí rukou, chůze). Cílem je pozorovat myšlenky bez hodnocení a vracet se k přítomnosti. 

Lenka Kolajová

Článek napsán dne: 13.04.2026