Jaká vzácnost funkční harmonický vztah dvou jedinců, ve kterém je dostatek lásky, úcty i respektu. Je složité najít partnera, se kterým bychom si sedli v přístupu k životu, sdíleli společné životní hodnoty a ještě pro sebe byli vzájemně fyzicky přitažliví. Velice často je to tak, že toho koho chceme my, ten nechce nás a ten, kdo chce nás, o něj zase nestojíme my. Zamotaný kruh.
Bohužel nebo bohudík většinou první volba je čistě instinktivní a sehrává v ní klíčovou roli vzhled, sympatie a sexuální přitažlivost. To ovšem vůbec nic neříká, zda si budeme rozumět. Společné zájmy poznáme až po určitém čase, který máme možnost trávit společně. Chceme být spolu oba stejně na fotbalovém zápase naší reprezentace nebo na výletě v horách nebo snad na diskotéce či koncertě?
A to není ještě nic určujícího pokud se jedná o začátek vztahu. Tam většinou oba trochu více potlačují sebe sama a své zájmy či přání ve prospěch toho druhého. Podle známého: „Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají.“ Co se postupně s přibývajícím časem může odehrávat ve vztahu není vždy pozitivní, téměř vždy nastává určité zevšednění a stereotyp.
Již dávno jsou odpozorovatelné určité opakující se vzorce vývoje vztahu, které ukazují, že mít zdravý a pevný vztah je vlastně velký nikoliv malý zázrak. Je však také známo, že se na vztahu dá pracovat. Je to totiž především o správné komunikaci a všedních maličkostech. A tady pak platí přísloví: „Bez práce nejsou koláče.“
Nesmíme ale zapomínat, že pracovat na vztahu musíme ve dvou… Jak totiž plyne z definice vztahu, jedinec je na vztah krátký.